a

a

pátek 11. října 2013

Jak sem se registroval na Vokolopriglu

Tak sem si dneska vyzvedl startovní balíček na zítřejší Triexpert Vokolopriglu.
Na tom by nebylo ani tak nic zvláštního, kdyby...

V práci končím v 18:00, takže do 20:00, kdy prezentace pro dnešek končí, se z centra do Bystrce dostanu v pohodě ne? No je asi 17:00 a venku začíná pršet. Však co, mám takovej malej "kapesní" deštník a "Softshellovou bundu"...
Už předem sem byl rozhodnutej jet až na konečnou na Rakoveckou, mělo by to být blíž, než z Přístaviště. Navíc se to dá vzít přes lesík a su tam "cobydup" (To je takový překladatelský oříšek).

No, chčije čím dál víc... Cestičky přes lesík jsou rozvodněný a plný bahna... Však si nezaliskám svoje oblíbené kalhoty... Vezmu to podél silnice. Přece mám na bundě reflexní prvky a pro jistotu vezmu do ruky telefon a zapínám na něm baterku. Ať su vidět...

Znáte rčení z bláta do louže?
Já jo a dokonce už vím co to znamená doslovně... Kolem mě jezdí auta a vidím, že v jednom úseku nahazují krásně přilehlou krajnici a chodník. Nejsu přece blbej abych tam lezl a testoval podrobně chabý vodní sloupec své bundy. Počkám si, až nic nepojede a... Jejda... Kdo by to řekl, že pod tím lesklým co vypadá jen jako mokrej chodník se skrývá asi 100metrů dlouhá a po kotníky hluboká kaluž... Probíhám a cákám vodu všude kolem sebe. V botách mám svůj malej vlastní Prigl... Prší proti mě, takže i kalhoty jsou durch... No hlavně že mám deštník a mám aspoň suchou hlavu... Už jsem skoro na místě, (Lodní sporty Brno) když vedle mě zastaví auto.

"Super při současné smůle teď z něj vyskáčou nějací Oligarchové s kalachama, svážou mě a hodí do kufru a prodají mě někde jako surovinu do Boršče"

Stáhne se okýnko a kouká na mě blonďatá šoférka a hlásí: "Pane, kam jdete? Nechcete svézt? Víte vy nejste skoro vidět" Přemýšlím co chce říct tím slovem "svéz(s)t"... "Ne děkuju" říkám a tajně doufám, že jsem vidět a baba je jenom slepá a ne nadrž... slepá! SLEPÁ! Musí být slepá, však mě všechny auta krásně objíždí.
Abych nevyšel ze cviku, tak si ještě cestou šlápnu do dvou kaluží a jsem na místě.

Na místě při registraci pak musím vypadat jak idiot co je celý totálně promoklý a křečovitě svírá v ruce deštník...Čeká mě přece ještě cesta zpátky...Hlásím číslo, beru tašku a mizím. No radši ještě mrknu, jestli je na startovním čísle moje jméno a na čipu moje číslo. Při dnešním štěstí by se mi mohlo stát, že bych zítra mohl běžet jako František Koudelka a ne jako Jiří Vaněk. Však víte, jak dneska lidi žerou "fejsbůk".
Zpátky už jdu radši na zastávku Přístaviště a dál vesele s deštníkem moknu. Říkám si, že bych ani nemusel zítra běžet, že "zážitek ze závodu už mám"... No, už abych byl doma, pil čaj a... hele z toho by mohla být hezká story na BLOG...



2 komentáře:

  1. Odpovědi
    1. No já se tomu taky teď směju, ale celou cestu mi do smíchu nebylo :-D
      Navíc mám doma hodnou a krásnou snoubenku. Na nějaký "vození" není pomyšlení :)))

      Vymazat