a

a

pondělí 23. prosince 2013

Stehenní povázka, aneb proč mě bolí koleno

Končí nám běžecký rok 2013 a já, ač jsem byl ještě nedávno rozhodnutý nedělat žádnou pauzu, tak musím. Důvod zní Iliotibial band, taktéž stehenní povázka na levé noze. 
Tento druh bolesti už se mi dostavil jednou. Letos v srpnu. Pro změnu na pravém koleni.
Vždycky se dostavila bolest jako blesk z čistého nebe... Pořád mám před sebou onen srpnový den, kdy jsem končil na Hádech svůj 20km okruh a najednou při seběhu z kopce jsem pocítil nesmírnou bolest v boční straně kolene... Napadlo mě "křeče." Ihned jsem se zastavil a protahoval... Marně.. Zkoušel jsem to rozběhnout jednou, dvakrát, třikrát, ale nakonec jsem musel poslední 2 km domů prostě nějak "doskákat" .... Druhý den byla bolest pryč. Já si dal týden klidu a pak vyběhl na novo. Raději kratší trasu. Asi po 8 km byla bolest zpět. Zkoušel jsem to prokládat bosým běháním na atletickém ovále. Nic. Po dalším běhu jsem nemohl ani vyjít schody. Děsil jsem se, co to je a taky toho, že to přišlo asi měsíc před Beskydskou sedmičkou. Napadlo mě, že příčina může být v tom, že jsem jezdil do práce a z práce na koloběžce a koleno tak příliš přetěžoval. Přece jenom jsem se odrážel pořád jednou a tou samou nohou. A najezdil takto asi 127 km. Dřív než kohout, vůz i husárek, letěla do kouta koloběžka. Bouch, bác! Bohužel se koleno ozývalo i při sestupech na treku po Rumunsku... A B7 se blížila.. Jenže po Beskydské sedmičce byla bolest pryč. Asi léčivé schopnosti Beskyd. :-) Naběhl jsem zase na svoje oblíbené 20 km trasy a běhal vesele dál. Zaběhl si Vokoloprigl, dostal minimalistický New Balance na testování od CzechOUTu a..... Na přelomu listopadu a prosince jsem zase skoro nedoběhl domů... Tentokrát levé koleno... Já poučen z předchozích nezdarů, sestrojil elektrickou kytaru a věděl, že to přece samo odezní....To tak... Naštěstí mám svého běžeckého Guru Martina... Při jednom výběhu po oznámení druhu bolesti a určení místa bolesti mi suše oznámil: "Jo, to bude stehenní povázka. Zkus zkrátit délku kroku." Šlo s tím běžet, hlavně jsem nesměl zastavit, protože pak se bolest rozjela na plno. Já i s tímto hendikepem odběhl 17 km. Doma poprosil strejdu Googla a tetku Wiki o radu...
Pročetl toho spoustu a zjistil, co za potvoru jsem to už dvakrát k sobě pozval...





Ve zkratce jde v podstatě o pás fascie sahající od vnější strany pánve, přes kyčle a kolena a končící těsně pod kolenem. Má zásadní význam pro stabilizaci kolene při běhu. Bolest kolene vychází pak právě v místě červeného puntíku na obrázku. Příčin je několik. Například vysoká kilometráž, nebo špatná biomechanika, a nebo jak bylo v Kurvahoši "nebo voboje" . Taky je možnost hledat příčinu v nevhodné obuvi. Atd.
Mě napadlo, že u mě to bude asi ta biomechanika. (viz v srpnu ta koloběžka) Je mi navíc často vyčítáno, že se hrbím, takže je možné, že při delších trasách, už tělo nedržím jak mám. Nicméně asi nebylo ani pravé ořechové zaběhnout hned z fleku v těch minimuskách 21 km. 

Dle dostupných informací pak bolest většinou sama odezní, ale jakmile dotyčný zase začne běhat, po chvilce se dostaví zpátky. Super, tak vím co mi je, ale co s tím. Nacházím plno rad na fórech, ptám se přes internet i kamarádek fyzioterapeutek. (Obě říkají, že bych se měl stavit osobně. Aspoň se zjistí, kde je přesně příčina. Jak špatně to tělo držím apod.) Nacházím i plno protahovacích cviků. Zkouším je. Některé přináší úlevu od bolesti větší, jiné menší.
Hahaaaa! A mám tě. Peklo se nikdy nemýlí a na mě si nepřijdeš!...
Absolvoval jsem mezitím vším tři výběhy okolo 5 km. A.... Zase tu u PC sedím s P
riessnitzem, s kterým se pak válím přes noc pod peřinou... Nepomáhá ani 400 Ibalgin...Je to deprimující... Koncem ledna je 24 hodin kolem Lysé hory. Na facebooku jak naschvál Kilian Jornet, Anna Frost, Núria Picas, Emelie Forsberg a jiná esa vesele sdílí běžecké videa a fotky a já sotva vyjdu schody a možná přijdu o krásný zimní závod... Připadám si v tomto směru jak maniodepresivní robot ze Stopařova průvodce po galaxii...



Ale co se dá dělat. Budu to muset překousnout a zkusit tomu dát opravdový klid, (A ne to co pár dní zkoušet rozběhat.) protahovat, masírovat, mazat, dávat si rande s Priessnitzem, přečíst si Chirunning, zaříkávat, obětovat pár zvířat vyšším silám apod. Pokud to nezabere, pak skutečně zajdu asi k fyzioterapeutovi, nebo... možná ty Beskydy opravdu léčí!! :-) 
Tímto tak s běžeckým rokem končím. Běžecký tachometr se zastavil na čísle 1096 km. Škoda 1100 km by bylo hezčí, ale na to, že jsem v roce 2012 naběhal jen 300 km jsem s uplynulým rokem nad míru spokojený. 
Nooo, ještě mě napadá.... jestli to nakonec nebude taky spojené s tou velkou kilometráží...Na kterou tělo nebylo nikdy zvyklé...
Inu, jak praví klasik: "Uvidíme, jestli teda uvidíme"

Závěrem bych chtěl ještě všem čtenářům mého blogu popřát požehnané Vánoce. A hlavně hodně běžeckého zdraví a úspěchů v novém roce. 
Bohužel vím, jaké to je, nemít "běžecké zdraví"...A to jsem nedávno psal o tom, jak se mi zranění vyhýbají...




PS: Pokud znáte někdo nějaké další fligny a rady, rád je uvítám. :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat