Brněnský Masakr 2024

Po pár letech jsem dostal nápad oživit svůj blog. Po odfouknutí pěti metrové vrstvy prachu, šátrání v paměti po přístupových heslech a pár sprostých nadávkách typu Sparta Praha, nebo fYjalo octup, jsem tomuto místu trochu změnil vzhled i název a zapřemýšlel o čem napsat. 

Letos jsem totiž moc závodů neběžel. Konkrétně slovy tři, čísly 3. Silniční Rohatecká desítka byla rychlá a moc se o takovém krátkém závodu napsat nedá. Na Lysohorském Ultratrailu jsem se trápil, jak Alenka Schillerová s angličtinou, a tak mi zbyl už jen z mého pohledu povedený a milovaný Brněnský Masakr.

Příprava  

Ten se běžel v sobotu 21.9. Už od začátku roku jsem věděl, že chci běžet zmiňovaný LHUT, ale i Brněnský Masakr. Moje příprava na závody tohoto typu se skládá většinou z dlouhých běhů a co nejvíce výškových metrů, posilovny a pro zpestření občasných účastí na silničních závodech Moravsko-Slovenského běžeckého poháru. Největší trhlinou prvního plánu je to, že jako táta dvou dětí, a trenér malých fotbalistů nemám toho času tolik, jak bych chtěl. Plány s výškovými metry kazí zase pouze fakt, že žijeme na Slovácku, kde víc než na kopce narazíte na hustou síť cyklostezek, a kde jezdí na kole i tetičky ve fjertůšku, protože tu právě nejsou žádné kopce. Ale kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody. Takže často chodím běhat v týdnu ještě před prací (budík např. na 3:15) a v soboty brzo ráno např. dojíždím autem na nejbližší "nejvyšší" kopec v okolí a tam po vzoru jednoho nejmenovaného běžce z Brna běhám nahoru a dolů, nahoru a dolů... Můžeme se přít, kdo je větší magor, jestli Titus, nebo já.

A když zrovna někdo z dětí nemá v týdnu kroužek a objeví se nějaké odpolední okénko, zajedu své tělo občas potrápit ještě do fitka. I tak se mi daří točit kolem 200km měsíčně, někdy i víc. 

Jako správný Influcancer jsem vám vyfotil východ slunce ve zpětném zrcátku. Kvalita fotky odpovídá kvalitě mého influcanceringu. 

Den závodu

Start závodu byl v 9:00. Chvíli jsem dumal, jestli vyrazit už v pátek a přespat u mamky/babičky, ale syn měl ve skautu uvítací akci. Tzv. Vítání špekáčků a opékaní nováčků. Nebo naopak. Kdo ví. No a takovej opečenej nováček je přesně to, co chcete jíst den před závodem. Nakonec jsem vyrazil v sobotu brzo ráno. Protože vstávat brzo mi nečiní problémy a taky spát ve svým je přece jen spát ve svým. V areálu jsem byl opět mezi prvními. Jsem člověk, co je radši všude o 5 min dřív. Převléct, dát si po vzoru hobitů druhou snídani a jít se rozklusat. Pak už jen ucucávat powerdrink od Edgaru a čekat na start. Ambice a cíle byly jasné. Protože doposud závodní sezóna vypadala jako celá sezóna Zbrojovky Brno, chtěl jsem si zlepšit chuť, dát do toho vše a zúročit to, co jsem od LHUTU naběhal. V roce 2021, kdy jsem se rozhodl vrátit pořádně k běhání a zase trochu začít závodit, jsem tady 30km trasu zaběhl za 3:22:38. Letos jsem mířil výš. Pod 3h. Při délce závodu 30km jsem tak nemusel být atomovej inženýr, abych si spočítal, že mezičas po 10km musí být vždy hodina a míň. Do kapes od elasťáků jsem nacpal telefon, sluchátka, tři gely, tubu magnézka a klíček od skříňky. Dvě softky jsem vzal do rukou. 

Makej Vole Gang

První kilák za 4:54 jasně přepálenej, ale co chcete, když běžíte ze startu po asfaltu mezi paneláky a vždycky vás to strhne. Jakmile se vběhlo do lesa a trochu do terénu, tempo se změnilo. V lese bylo oproti loňsku příjemně a vlhko. Jak by taky ne, když týden před tím jste se neobešly bez Noemovi archy. Na 8km jsem do sebe vtáhl gel jak Coolio prda marihuany. První pořádný stoupání přišlo na Babí lom. Což je masív skalních útvarů trčících do výšky přes 500 m.n.m. Ve stoupání jsem zaregistroval klučinu, co se místy snažil víc běžet než jít, ale tenhle stoupák se fakt moc běžet nedá. Když mi hodinky pípnuly 10km, byl jsem na trase 59min. Třetina plánu splněna! Navíc teď už nebudou takové stoupáky, šlo mi hlavou. Na hřebeni se mi poprvé, co jsem tu, kdy běžel, stalo to, že jsem tu skutečně mohl běžet. Většinou jsem se tu ocitl v hloubi startovního pole, kdy se tu spíše šlo. Nyní povzbuzen, jsem to tu pral hlava nehlava, kámen nekámen. V seběhu se ke mně přidal onen klučina a dali jsme se do řeči. I když se mi představil, tak jméno jsem už zapomněl. (to se nám dříve narozeným občas už stává) Běžel delší maratonskou trasu. Říkal, že dělá atletiku a běhá spíš kratší vzdálenosti, že tohle šel zkusit. Já, protože jsem loni běžel maratonskou trať a protože jsem toho určitě víc odběhal, udílel jsem mu pár postřehů. Kousek před první občerstvovačkou jsme narazili na "pančelku" a běžeckou influencerku Evu Žáčkovou, jak spolu se svým "makejvole gangem" fandí na trati. Na občerstvovačce jsme si s klučinou popřáli hodně zdaru a naše cesty se rozdělily.

Pořád podle plánu

Startovní pole prořídlo a už to tak moc netáhlo. Někde kolem 16km to přišlo vhod, abych mohl přejít na chvilku do chůze a maskovat to tím, že mi nešel rozdělat gel a magnézko. Ale jakože fakt nešlo. 😅 Před kontrolou v Útěchově jsem docvakl chlapíka a chytl slinu. V seběhu jsem ho trhl a neustále ho cítil za sebou. 4:40 a 4:20 min/km v této pasáži mluví jasně. 💨V rovince jsem ho udržel chvíli za sebou, pak mě ale docvakl a v kopci předběhl. Na 20km na občerstvovačce jsem byl přesně za 2h od startu. Takže pořád +/- podle plánu. Seběh jsem zase pustil. Ale následující kopec do Soběšic už fakt nechutnal. Naštěstí od poslední občerstvovačky to už bylo defakto jen z kopce.

Neběhejte, budete vypadat jak troska.

Křeče na konec jako bonus

Kousek před ní jsem stáhl poslední gel a na občerstvovačce dal dva kelímky coly. A vydal se vstříc poslední části trasy. Trochu mě to napravilo a z kopce se zase běželo svižně až na klasický sešup v Zamilovaném hájku. Nevím proč tento krátký, prudký kopec o sklonu kopce, ze kterého v Anglii chytají kutálející sýr, vždycky pajdám tak, jak, kdybych měl v gaťách mlýnskej kameň. Pak přišla krátká pasáž, kdy se drápete do svahu k fotbalovému hřišti v Řečkovicích a tam jsem cítil, jak se mi kroutí nohy jak Fagarašská silnice. Trvalo chvíli, než jsem pak z chůze přešel do běhu. V Řečkovicích mě pak pár lidí díky tomu ještě předběhlo. Nohy nechtěly spolupracovat a při každém náznaku zrychlení přicházel náznak křečí. Hodinky ukazovaly, že by to pod 3h mělo vyjít, ale musel jsem se ještě hodně zmáčknout. Schody, co se ještě musí absolvovat, byly tortura a v podchodu pod konečnou šaliny už jsem hekal jak Maria Šarapovová. Naštěstí na mě pak před cílem čekali děti a to je vždycky vzpruha jak tři Edgar powerdrinky. Sice na fotkách z doběhu vypadám, jak po mozkové obrně a minimálně s trojkou v krvi, ale konečný čas 2:58:02 je to, pro co jsem si šel.  

Ave Já!

Mission completed

V cíli jsem s vděkem přijal další krásnou Masakrovou medaili do sbírky, (Jsou fakt vždycky TOP) přivítal se s manželkou a tchýní, a až jsem se trochu probral z letargie, šel jsem dát sprchu, vířivku a oběd. Ano! To vše máte totiž v ceně závodu. Zázemí v areálu je perfektní. Uzamykatelná skříňka, sprcha, bazén, vířivka, sauna a oběd... Mně teda víc vždycky chutnalo rizoto, co bývalo, ještě když se běhalo Ultra, ale smaženej řízek a bramborovej salát po takovým závodě ve vás zahučí, jak účet za fotografa ve státním rozpočtu. Recovery drink, sprcha a vířivka. Možná i kvalitní trénink můžou za to, že po závodě a na druhý den jsem nechodil jako člověk, co má vyoperované čéšky a klouby z kolen. Po závodě mě totiž vždy čeká něco, co asi většina závodníků nezná. Většinou totiž podnikneme s rodinou ještě další výlet, poznávačku, akci apod. Po Masakru jsme stihli ještě kavárnu, výstavu Lega, nakoupit nůž do skautu a boty na aerobic, když už jsme v tom velkoměstě, že jo. Třeba po LHUTU na druhý den chodit v Kopřivnici po areálu Tatry na slunku celý den je něco, co fakt po závodě pomůže. 😂

Večer doma byla objednaná pizza (team Hawaj) a Plzeň a den jak korálek. 💗

Team: "Ananas na pizzu patří"

Resumé

Po delší době se mi tak povedlo konečně to, s čím jsem do závodu vstupoval. Tři týdny před Masakrem jsem si v rámci tréninku zkusil zaběhnout parametry podobně laděný trénink. Ale volně, v klidu, nějaké focení, kochání se východem slunce atd. To jsem se dostal na cca 3h a 7min. Věděl jsem, že když se zmáčknu a vše si sedne jak má, pod 3h to bude. Možná to byl i můj mindset, že jsem po neúspěšné sezoně, tak moc chtěl dosáhnout vytyčené mety, že to tak nakonec dopadlo.
Masakr je navíc pro mě jako pro Brňáka srdeční záležitost. Běžel jsem tu v letech 2014, 2015, 2016, 2017 ještě Ultra trasu. (a je škoda, že už se neběhá) Pak v roce 2021 třicítku a loni maraton. Po dnešku tedy již sedm účastí. Nikde jinde jsem tolikrát neběžel a rád se sem budu vracet. Běhatelný zvlněný terén v okolí Brna, perfektní zázemí a precizní organizace. To prostě nejde nemít rád!!

-run free-

Další do sbírky. 

foto: brněnský masakr

#brněnskýmasakr
#edgarpower

#uherskýostroh

#prostěfitko

#lhut

#makejvole